Tady

Nejsilnější

je ta láska, o kterou jsi nestál.

♥♥♥

Je jen málo filmů, na které se dokážu dívat.

A ještě míň těch, 

které sleduju opakovaně.

Pýcha a předsudek.

Film tak zaměřený na detail.

Pan Darcy.

Co víc k tomu dodat?

Podle čeho se pozná muž?

Dodrží slovo. Nebojí se sebe, ani jiných.

Dovede se postarat o toho druhého.

Je to odvaha.

Někdy odpovědnost.

Vždycky charakter.

Spolehlivost.

Dvousetletá story ukazuje, že...

Dokud se něco dá dělat, nevzdávej se. Nikdy.

Dokud se o něco pokoušíte, nic neskončilo.

Nedokonalost je tím, co nás spojuje.

Riziko nás učí odvaze.

První dojem není všechno.

Rodina především.

Je v pořádku zmýlit se.

Štěstí si tě najde.

V každém člověku je světlo. Říká se mu láska.

A taky - 

I love you. Most ardently.

Z dálky

Cestou do práce jsem chtěla poslouchat Ingebjorg Bratland.

Místo toho jsem poslouchala Radiožurnál, protože přece je důležité být hned po ránu v obraze.

V autobuse bych se raději dívala z okna, ale koukat jen tak zbůhdarma?

Tak jsem četla knihu.

Odpoledne jsem chtěla napsat tenhle post, jenže je třeba uvařit na zítra.

Udělat úkoly. 

Vyprat.

Uklidit hotspoty.

Naleštit dřez.

A taky...

ŽÍT RADOSTNĚ.

Každé ráno se s tím probouzím.

Ale pak mám černé svědomí sama před sebou.

Nebylo by třeba udělat něco důležitějšího?

Znakem dnešní doby je sdílet.

Vidět okamžik, obraz.

Fotit. Poslat o tom zprávu. Sdílet na sociálních sítích.

Aby to prožil někdo jiný. Někdy jindy.

Nestačilo by to prostě prožít právě teď?

Jak je možné, že se zábava mění v povinnost?

Sice bych raději šla na zmrzlinu, ale přece jsem si naplánovala vyrobit nový věnec na dveře...

Boje, které svádím sama se sebou.

Navzdory tomu, že jsem šťastná.

Tam, kde bych chtěla být.

S lidmi, které mám ráda.

Jenom...

Bez výčitek chci koukat z okna.

Pozorovat stádo pasoucích se krav. Traktor orající pole.

Zavřít oči a nadechnout se.

Nebo jen tak poslouchat to ticho, ve kterém je slyšet, že na Měsíci nikdo není...

Čím jsem starší

tím raději ho mám.

Podzim.

Barvy. Listy. Svetry. 

Dýně. Jablka. Šípky.

Slunce. Mlhy. Deště.

Dneska v tělocviku v parku.

V plicích čerstvý vzduch.

Radost ze slunce.

Boty promočené po dešti...

A jen tak mimochodem houby!

Na kulajdu stačily, kozáci a klouzci.

Bylo to jako dárek!

Včera letěl vzduchem první bílý vlas.

Zazvonil,

když zvolna k zemi padal - 

a slova,

hrubá, nepokorná slova

v hrdle uvázla mi jako rybí kost.

Mé léto,

ty už také šedivíš?

Je tomu tak

a podzim přijde zítra.

Zas celé stromy budou odlétat,

zas ptát se budem,

kam a komu vstříc.

A ticho, chudé jako polní myš,

tu a tam za zády nám pískne.

Mé léto,

ty už také šedivíš?

(Skácel: Babí léto)

♥♥♥

Kdo by řekl

že ve svém věku ještě budu bydlet na koleji.

Pár týdnů, co se občas zdály nekonečné.

Osamotě. V matce měst.

Ale zvládla jsem to.

Jak já se těším!

Doma, doma, doma!!!