středa 27. dubna 2016

Navzdory

některým názorům považuju své povolání
za vcelku náročné.
Proto se často nemůžu dočkat,
až v pátek zabouchnu za dětičkama dveře
a
na domov se těším jako na oázu klidu.
Proto jsem minulý pátek ani nechtěla uvěřit vlastní očím,
když jsem otevřela a uviděla tohle!



Nemám ráda překvapení.
Ale můj milý mě chtěl překvapit,
a dostal skvělý nápad - vymalujeme!


Hystericky ječet jsem přestala až k večeru.
Vím, že to myslel dobře,
ale příště mi bude stačit, když mě překvapí třeba čokoládou.
♥♥♥



středa 13. dubna 2016

V podstatě

by se dalo říct,
že pracuju v tzv. vyloučené lokalitě.


Sotva 30km od města, ve kterém žiju,
přesto jaksi jiný svět.
A jiní lidé.


Je fakt, že v prvních týdnech jsem měla dost nepříjemný pocit,
hlavně procházela-li jsem kolem ubytovny.


Po setmění bych se tam sama nevydala ani teď,
po dvou letech!


Ale všude je chleba o dvou kůrkách.
Když vysvitne slunce,
najdou se i tady pěkná místa...


Všude jsou lidé dobří i ti méně dobří, řekla bych.
Našla jsem si tady řadu blízkých, milých lidí, ale osobně znám i tu druhou stranu.
A často se mi nechce věřit, co všechno je ještě možné...




pondělí 11. dubna 2016

Slunce prosím!


Pozdrav ještě z minulého týdne,
kdy jsme se vyhřívali ve slunci
a
vítr voněl po mirabelkách.
Jsem trpělivá, slunečné dny přijdou!


***
V hlavě stále P. H.
Mám to tak  s básněmi odjakživa, že je považuji především za neklid, který má člověka vytrhnout z jeho ustálenosti, který má zpozornět jeho citový a myšlenkový život. Básně člověku nepotvrzují to, co ví, co si představuje, co prožil a hodnotově roztřídil, naopak mu všechno trochu rozhážou, nakloní, rozechvějí a v posledku tak v něm vyvolají - touhu. V ní je celá naše neúplnost, paradoxnost a neskončenost. Báseň totiž, myslím, ze své povahy není definice, ale volání.


pondělí 4. dubna 2016

Jedna věta

Bůhví, odkud se v některých z nás bere ta vnitřní naléhavá potřeba poezie.
Ta touha, aby mě zasahovala,
udivovala,
vyjadřovala názor, který sdílím.
♥♥♥
Pozorní čtenáři už si asi všimli,
že vedle TJF 
miluju hlavně Petra Hrušku.
Jen stěží bych hledala rozdílnější autory!
A přece...
♥♥♥
Jedna věta Petra Hrušky.
Tak vidět svět!
Sdělovat tak intimní a sevřený pohled.
Úspornost zanechávající tak hluboké stopy...
Věřím mu tu hořkou naléhavost.
V každé jedné větě.


19. 1. Bože dej, ať dokážu nářek vždy proměnit alespoň v prosbu.
***
16. 2. Psát báseň, tedy minout se přesně.
***
19. 2. V noci v horách je teď takové ticho, že je slyšet, jak na Měsíci nikdo není.
***
22. 3. Jaro - hůl opřená o strom.
***
28. 5. Neuměl jsem vyčerpáním ani otevřít oči, ale dokázal jsem sevřít prsty, když v nich byly ty tvoje.
***
24. 6. Těžko se divit, že poezie téměř nikoho nezajímá, když život dělíme pouze na práci a odpočinek - při práci je nepoužitelná a při odpočinku namáhá.
;-)

neděle 3. dubna 2016

O víkendu

bylo božsky.



Na zahradě u rodičů,
první letošní káva venku.
Pučící stromy,
v trávě fialky a první pampelišky...
♥♥♥
A hlavně nám svítilo slunce!
Nová míza do mých žil!
Často zapomínám, jak moc ho potřebuju...
Prostě přišlo jaro,
S takřka dětskou radostí ruku v ruce.
Život je teplejší...


Ještě víc těch slunečných dnů a co nejpříjemnější začátek pracovního týdne!

foto Pinterest