Rostou!
Letos poprvé...
Samá babka, ale stálo to za to... Procházet se lesem za dusného odpoledne, poslouchat ticho, ptáky a šumění stromů...
Našlapovat v mechu tak opatrně, abychom nevzbudili ducha lesa...
Copak víme vše o tajemné symbióze lesa, copak víme, jak spolu souvisí
život hub a život stromů? Ale i kdyby toho nebylo: je hřích brát lesu
skřítkovitý život hub, tak jako brát loukám a mezím elfí život květů; a
lidé, kteří nedovolí, aby tam, kudy prošli, zůstal kousek nedotčené
přírodní poezie, nenáleží do lesa a zaslouží si, aby z něho byli honěni
hajnými s jazyky plamennými a holí sukovitou. Snad by v tom směru trochu
pomohlo kázání ve škole; a hlavně – i to je, řekl bych, věc
demokratického citu: co nejmíň upírat právo na život čemukoliv, co je
mimo nás, i když jsou to jenom skřítkové lesa.
(K. Čapek)
Žádné komentáře:
Okomentovat