V létě mě to vždycky přepadne - ta touha zavařit si kus slunce do sklenic a lahví...
Mám ráda tak ráda zaplněné police! Navzdory tomu, že podle některých filozofů je hromadění příznakem živočicha v nouzi.
Tak asi znamení doby...
Mám štěstí, že mě rodina zásobuje čerstvým ovocem a zeleninou, děkuji!
Vždycky tak nějak doufám, že tak kus léta a prázdnin zavařím na zimu...
Ten pocit jako v dětství na prázdninách u babičky, kdy mě budilo kdákání slepic a právě uvařené kakao, s lesíkem na konci ulice a kostelem na kopci...
Kdy se zdálo, že léto nikdy neskončí. Moc si přeju nést s si sebou tenhle pocit celý život.
Žádné komentáře:
Okomentovat